Vše o BMW

Historie BMW

Historie BMW

Automobily s charakteristickou maskou chladiče ve tvaru dvou symetrických ledvin a emblémem s modrobílými výsečemi, symbolizujícími roztočenou leteckou vrtuli, si získaly popularitu na celém světě, staly se nejen měřítkem elegance, vkusu a sportovního způsobu života, ale také technické dokonalosti a nadčasovosti. Automobily BMW, u nás nazývané lidově bavoráky, patří ke kultovním, a zároveň stále ještě relativně dostupným vozům, a jejich prodeje rok od roku rostou.

entwicklung_mov_00.jpg (12954 bytes)

Na začátku byl Austin Seven

Kdyby chtěli v mnichovské automobilce dnes slavit nějaké výročí, nebudou asi vědět, jaké si vybrat dřív. Pravda, akciová společnost Baerischen Motoren Werke byla založena ve válečném roce 1916 jako továrna na letecké motory, ovšem automobily začala vyrábět až o dvanáct let později. Z hlediska historiografického  je navíc potíž v tom, že to nebylo v továrně v Mnichově, ale v Eisenachu, který později po 2.světové válce proslul výrobou u nás známých a hojně proklínaných vozů značky Wartburg. Továrna v Eisenachu patří totiž k nejstarším automobilkám na světě. Založili ji už v roce 1898. Ve dvacátých letech min. století vyráběla na základě anglické licence Austin Seven tehdy velmi populární automobily Dixi. V roce 1928 ji bavorská společnost získala jako ztrátovou za deset milionů říšských marek. Vozy Dixi, později vyráběné pod značkou BMW, přispěly značnou měrou k rozšíření automobilismu v Německu. Do roku 1932 se těchto vozíků s třičtvrtělitrovým motorem a výkonem patnácti koní prodalo celkem přes pětadvacet tisíc. Austiny Seven se v licenci vyráběly také ve Francii (Rosengart), USA (American Bantam) a dokonce i v Japonsku (Datsun). Ostatně, v Japonsku začala výrobou licenčních vozů Austin Seven pozdější sláva automobilky Nissan. V polovině třicátých let už měla značka BMW pevné místo na tehdejším evropském trhu. Vrcholem v nabídce byly dvoulitrové šestiválce 319/l sport, jejichž výkon 55 koní umožňoval pádit po nových betonových dálnicích Hitlerovy Říše až stotřicetikilometrovou rychlostí a značka BMW se brzy stala synonymem relativně dostupného a zároveň velmi rychlého automobilu. Nejlegendárnější vůz značky BMW z předválečné éry přišel na trh o něco později. V listopadu roku 1937 představili veřejnosti typ 327, následovaný o několik měsíců později modelem 328 s motorem o výkonu osmdesáti koní. Dvoumístný kabriolet dodávaný v několika karosářských variacích, dokonce i jako uzavřené kupé, je dodnes považován za jeden z nejkrásnějších automobilů předválečné éry. Mezi sběrateli patří rovněž k nejvyhledávanějším, už jen s ohledem na skutečnost, že se jich v krátkém období let 1938 až 1940 vyrobilo jen něco málo přes tisíc. Pamětníci vzpomínají, jak se pováleční národní správci a později i komunističtí funkcionáři v Československu doslova rvali o přidělení takzvaných trofejních automobilů značky BMW do užívání a  třistadvacetosmička prý byla vždycky jejich velkým a utajovaným snem. Pozoruhodné je, že BMW 328 se vyráběl až do roku 1962 ve Velké Británii pod značkou Frazer-Nash a Bristol, zatímco v západním Německu se pokoušeli celkem neúspěšně jeho výrobu obnovit v letech 1947 až 1953 pod značkou Veritas v Bádensku.

heritage12.jpg (26057 bytes)

Znovu od nuly

Druhá světová válka byla pro značku BMW doslova pohromou. S výjimkou osvědčených motocyklů, které wermacht nutně potřeboval na všech frontách, se výroba osobních automobilů úplně zastavila. V roce 1945 byly továrny v troskách, eisenašská navíc patřila do ruské okupační  zóny. Automobilka BMW, podobně jako celé německé hospodářství, začínala od nuly. Teprve v roce 1948 se podařilo obnovit výrobu motocyklů a na nová auta si museli příznivci bavoráků počkat ještě další čtyři roky. Prvním poválečným vozem BMW byl šestiválcový model 501, následovaný osmiválcovou verzí. Těžké, elegantní limuzíny byly na svou dobu velmi luxusně vybavené. Chrom, kůže a sériově montované autorádio podtrhovaly skutečnost, že jde především o auta  určená pro kapitány nově se vzmáhajícího německého průmyslu. Do roku 1965, kdy byla jejich výroba definitivně zastavena, se těchto křižníků vyrobilo jen něco přes dvacet tisíc, ale znamenaly pro image značky významný krok. Bavorská automobilka dokázala, že není pouze výrobcem automobilů  sportovního střihu, ale že dokáže nabídnout kvalitní limuzíny i pro nejnáročnější klientelu. Té však zatím v poválečném vyhládlém západním Německu ještě nebylo dost, a tak se marketinkoví odborníci z Mnichova museli poohlédnout ještě po něčem jiném. Vlna masové motorizace v padesátých letech byla velkou příležitostí pro výrobce malých laciných automobilů. Ostatně, na jejich výrobě založily v té době svůj rozmach například značky Fiat, VW, Renault a Austin. Automobilka BMW je rychle následovala. Počátkem roku 1945 uvedla na trh italská firma Iso model Isetta.          

heritage9.jpg (25718 bytes)

Legrační dvousedadlové vozítko, do nějž se nastupovalo zpředu, poháněl hlučný dvoutakt, a samotní Italové se na obchodní úspěchy tohoto vozítka tvářili skepticky. Přesto automobilka BMW zakoupila licenční práva na jeho výrobu. Dvoutaktní motor nahradila jednoválcovým čtyřtaktním motocyklovým motorem o objemu 250 cm³  a později 300 cm³, celý vůz zdokonalila a přidala mu něco, čeho by Italové byli jen těžko schopni proslulou německou kvalitu. V roce 1955, když  se BMW Isetta objevila na trhu za 2580 DM, stala se rázem šlágrem německého trhu. O dva roky později se začala prodávat také čtyřmístná verze BMW 600, poháněná dvouválcovým motocyklovým motorem s protilehlými válci, tedy známým bavoráckým boxerem. V letech 1955 až 1962 se vyrobilo celkem 200 tisíc těchto vozítek. Nejen v západním Německu, ale také na základě licence ve Francii, Anglii a Brazílii. Současně s lidovými i isettami následovanými dalšími lidovými modely řady BMW 700 a LS se stále v Mnichově v malých sériích vyráběly také plnokrevné sporťáky. Nejslavnější z éry padesátých let byly modely s označením 503 a zejména 507. Osmiválcové motory o objemu 3,2 litru dávaly těmto špičkovým sportovním vozům výkon až  195 koní a zejména pětsetsedmička měla ambice se stát něčím, čím byl model 328 v předválečné éře. Ukázalo se však, že to bylo očekávání předčasné. Zákazníci si stěžovali zejména na malý zavazadlový prostor, protože v té době ještě užitná hodnota hrála i u tak exkluzivního vozu svoji roli. Ani v USA, kam byl zejména zacílen tehdejší export těchto vozů, se pětsetsedmička nijak neujala. Do března roku 1959 bylo vyrobeno celkem 254 vozů typu 507, z nichž se dodnes dochovaly asi dvě stovky. Zajímavé je, že už v polovině šedesátých let  se BMW 507 začalo stávat velmi vyhledávaným vozem mezi sběrateli. Dnes se objevuje v aukčních síních jen zřídka a ceny jsou závratné. Svým způsobem předběhl svoji dobu...

heritage.jpg (26288 bytes)

S novou krví v žilách

Novou krev ve stájích BMW znamenaly modely 1500 - 2000 uvedené na trh v polovině šedesátých let. Pozoruhodná syntéza poměrně úsporných a cenově dostupných čtyřmístných automobilů s výkonnými motory sportovního charakteru předznamenala pozdější komerční úspěchy následujících trojkových řad. Těchto vozů se vyrobilo 364 tisíc a následovala ještě úspěšnější řada takzvaných nuladvojek 1602, 1802, 2002 a 1502. V letech 1966 až 1977 se těchto vozů vyrobilo přes osm set tisíc a v západoevropských zemích i za oceánem se začalo hovořit o "horečce BMW". Mnichovské vozy se staly symbolem úspěšných mladých lidí a umožnily rychlou jízdu v levém dálničním pruhu stále většímu počtu lidí. Automobilovým závodům té doby, ať už šlo o okruhy, soutěže nebo vrchy dominovaly vozy značky BMW, které patřily k nejdostupnějším, nejspolehlivějším, a také nejrychlejším. Například model 2002tii s motorem s přímým vstřikováním paliva o výkonu 130 koní, dodávaný za příplatek s pětistupňovou převodovkou a samosvorným diferenciálem, který dosahoval běžně rychlosti kolem 200 kilometrů v hodině, přišel počátkem sedmdesátých let na necelých patnáct tisíc západoněmeckých marek. Vrcholem nuladvojkové série měl být model 2002 turbo. Toto "závodní auto pro každý den", jak hlásal tehdejší reklamní slogan, mělo přeplňovaný motor o výkonu 170 k a dosahovalo rychlosti 212 km/hod. Na trh však nemohlo přijít v méně vhodnou dobu. Vrcholila ropná krize a zároveň začala hospodářská recese. Hlasitě se  ozývali ekologové, kteří by nejraději všechny automobily úplně zakázali. Automobilka BMW navíc popudila kritiky zrcadlově obráceným nápisem BMW 2002 turbo na předním spoileru. Tvrdilo se, že je vůz příliš agresivní. Nutno ovšem přiznat, že ani technicky nebylo tohle auto žádný zázrak. Mělo velkou spotřebu - ve vysokých rychlostech až 20 litrů benzinu na sto kilometrů, bylo poměrně hlučné a jeho majitelé s ním měli šanci poznat víc autoservisů než přírodních krás. Na konci roku 1974 byla tedy jeho výroba zastavena. Celkem  se prodalo 1670 kusů a dnes je tento model rovněž mezi sběrateli velmi vyhledávaný. Zajímavé rovněž je, že to byl první a poslední pokus BMW se sériově vyráběným přeplňovaným benzinovým motorem... Kromě těchto "malých" vozů se v Mnichově od konce šedesátých let vyráběly také velké limuzíny a kupé vybavené výhradně řadovými šestiválci o objemu  od 2,5 do 3,3 litru. BMW 3,0 CSL byl v první polovině sedmdesátých let naprosto neporazitelným vozem na tehdejších závodních okruzích.

heritage1.jpg (20347 bytes)

Všichni do řady

V roce 1972 zahájila automobilka BMW novou marketingovou politiku jednotných modelových řad, jíž zůstala věrná až dodnes. První byla řada 5, jakýsi mezistupeň mezi tehdejší řadou 02 a velkými šestiválci. Čtyřdveřové limuzíny střední třídy, nabízené se širokou paletou motorů a vybavení, si získaly rychle popularitu a staly se opravdovými rodinnými vozy, což byl do té doby segment trhu, na něž v Mnichově poněkud zapomínali. O tři roky později následovala řada 3, úspěšný nástupce nuladvojek. Nejvyšší třída vozů značky BMW byla rozdělena do dvou modelových řad. Šestiválcová čtyřmístná kupé řady 6, vyráběná od roku 1976 patřila ve své době k nejelegantnějším, ale zároveň také nejdražším vozům své kategorie. Celkem se jich nevyrobilo ani devadesát tisíc, a tak v Mnichově počátkem roku 1989 výrobu této řady ukončili a o rok později nahradili ještě exkluzivnější a luxusnější řadou 8, jejíž obchodní úspěchy nebyly rovněž nijak valné. Přestože šlo o vynikající vozy se skvělými jízdními vlastnostmi, dnes se už nevyrábějí. Mnohem větší úspěch, přestože první odhady nevypadaly nijak optimisticky, má od samého začátku nejprestižnější řada 7, vyráběná od roku 1977. Příchodem tohoto vozu na trh naznačila mnichovská automobilka, že svůj útok na pozice největšího domácího konkurenta - značky Mercedes myslí vážně. Sedmičková řada v sobě zahrnuje neokázalou eleganci, dokonalé pohodlí a příslovečnou sportovní dravost. Navíc postrádá často kritizovanou teutonskou nabubřelost  svého švábského rivala. Dodnes je tato modelová řada mnohými automobilovými recenzenty považována za absolutní vrchol i ve srovnání s prestižními anglickými nebo americkými vozy. Stačí se svézt pár kilometrů v kterémkoliv voze sedmičkové řady a budete hned vědět proč.

Clipboard1.jpg (29777 bytes)

M jako motorsport

Nikdy nebylo nikomu přesně jasné, zda modelem M1 chtěla automobilka BMW pouze rozšířit svou paletu nabízených automobilů   nebo zda vážně pomýšlela útočit na pozice nejdražších supersportovních vozů, doménu značek jako Ferrari nebo Aston Martin. V každém případě vůz  M1 vyrobený v limitované čtyřistapadesáti kusové sérii v letech  1978 až 1981 patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co kdy spatřilo světlo automobilového světa. Karoserie od Giorgi  Guigiara vyráběná u stuttgartského karosáře Baura, podvozek vyvinutý ve spolupráci  s italskou automobilkou Lamborghini, a třiapůllitrový šestiválcový motor  s výkonem 277 k předurčovaly tento vůz mezi velmi exklusivní zboží. V závodním provedení s atmosférickým motorem o výkonu 470 k nebo s turbomotorem vyladěným až na 850 k pak neměl na závodních okruzích konkurenci. Základní cena civilní verze 100 tisíc DM., později zvýšená na 113 tisíc DM. byla v té době rovněž úctyhodná. Po počátečním velkém zápalu klientů však zájem o tyto vozy rychle opadl, takže automobilka už podobný projekt  nikdy nezopakovala. V každém případě je dnes vůz BMW M1 velmi zajímavou investicí pro sběratele. V inzerátech se často objevují kusy s minimem najetých kilometrů za celkem zajímavé ceny... M v názvu modelu znamená   Motorsport. Tak se jmenovalo dnes již samostatné vývojové oddělení mnichovské automobilky zaměřené na sportovní aktivity. Do sedmdesátých let totiž upravovaly vozy BMW pro závodní účely zejména malé ladičské firmy jako ALPINE nebo SCHNITZER. S nástupem BMW do Formule 1 se však praxe změnila a závodními aktivitami se začala zabývat samostatná továrna. Ke komerčnímu využití činnosti oddělení Motorsport došlo poprvé v roce 1979, kdy se objevil vůz M 535i s velmi výkonným motorem. Napříště už si svého nadupaného bavoráka zákazník nemusel objednávat u některého z ladičů, stačilo si vybrat z nabídky továrních modelů označených M. Kromě modelu M5  si velkou popularitu získaly i typy M3 a M6. Šlo vždycky o výrazně přemotorizované vozy s upraveným podvozkem a nadstandardním vybavením. V mnoha zemích se tvrdí, že řidiči vozů M jsou zvláštními oblíbenci dopravních policistů...

heritage11.jpg (22874 bytes)

Z jako Zukunft, tedy budoucnost

V létě 1986 se objevily na stránkách německého odborného tisku fotografie futuristické studie roadsteru Z 1, které měly obrovský ohlas mezi čtenáři. Všichni se ptali, kdy a za kolik si bude možné tohle auto koupit. Zájem byl tak obrovský, že poměrně extravagantní vůz postavený na bázi modelu 325i skutečně spatřil světlo světa už o rok později na frankfurtském autosalonu. V té době měli v Mnichově už totiž několik tisíc objednávek na auto, o němž dlouhou dobu nebylo ani jisté, zda se vůbec bude sériově vyrábět. Na jaře roku 1989 se zet jednička začala skutečně prodávat za úctyhodných osmdesát tisíc marek. Ukázalo se však, že většina z objednávajících byli spekulanti, kteří doufali, že zájem o vůz bude mezi motoristy tak velký, že se jim podaří na jednom voze vydělat několik tisíc marek. Závazné smlouvy na dodávku nového vozu (s polovinou kupní ceny složené předem) bylo možné odkoupit na inzerát i o deset tisíc marek levněji. Je celkem škoda, že  automobilka se po třech letech rozhodla tento vůz stáhnout z výroby. Celkem se jich prodalo jen něco přes pět tisíc kusů... V té době však už v Mnichově spřádali plány na výstavbu celého nového závodu na výrobu roadsterů v USA a v modelárnách začal vznikat nástupce Z1 s označením Z3. Současná nabídka automobilky BMW zahrnuje celkem čtyři řady. Stále velmi dobře prodávanou trojkovou řadu  v provedení limuzína, kupé, kombi (Touring), kabriolet i dvoudveřový kompakt. V této řadě se nabízí celkem devět typů motorů od úsporných dieslů až po provedení M3 s motorem 3,2 litru a výkonem 321 k. Modernizovaná řada 5 se dodává nyní jak v provedení limuzína, tak i prostorné kombi s šesti pohonnými jednotkami (pět benzinových od dvoulitru po osmiválec 4,4 l a vynikající turbodiesel 2,5l). Nejluxusnější řada reprezentačních limuzín řady 7 je k mání v devíti provedeních s pěti různými motory včetně dvouapůllitrového turbodieslu. Návratem ke kořenům, jakousi syntézou předválečného modelu 328 i modelu 507 z padesátých let ve spojení hiegh-tech konce dvacátého století, je roadster řady Z3 . Otevřený dvousedadlový vůz je novodobou variací na téma "radost z jízdy" a zájemcům se nabízí ve čtyřech výkonových provedeních. S motory 1,8; 1,9; 2,8 a 3,2 l (M roadster). BMW je jedna z mála světových automobilek , která v poválečných letech nezaznamenala krizi. V rostoucí konkurenci a výkyvech světové ekonomiky se jí daří rok od roku zvyšovat počet vyrobených, a hlavně prodaných automobilů. Mnichovští šéfové mají pověst nejschopnějších a nejprozíravějších manažerů, a četné poradenské firmy a instituce automobilku BMW dávají svým klientům za vzor.

motion1.jpg (24564 bytes)

 
Jukněte a uvidíte